Poučení pacienta o laparoskopii

Laparoskopie je minimálně invazivní metoda, která umožňuje přístup do břišní dutiny bez jejího otevření tradičním chirurgickým řezem. Prostor k laparoskopickému prohlédnutí dutiny břišní se vytvoří nafouknutím břicha zdraví neškodným plynem oxidem uhličitým (CO2) pomocí speciální jehly. Obraz břišních orgánů se snímá speciální video-kamerou zavedenou přes 1 a půl cm dlouhou ranku v blízkosti pupku a přenáší se na obrazovku monitoru. Laparoskopie je buď diagnostická, s cílem upřesnění diagnózy, nebo i terapeutická, která od posledního desetiletí 20. století umožňuje miniinvazivně provádět mnohé břišní operace. Pro operační výkon je nutné zavést přes další 5 mm až 12 mm vpichy potřebné laparoskopické instrumenty. Pro hrudní operace se podobně používá torakoskopie.

Oba výkony se provádí na operačním sále v celkové anestezii. Laparoskopický, miniinvazivní přístup k cílovým břišním orgánům za pomocí endoskopické techniky, nástrojů a videa je šetrnější, ale podstata samotného výkonu se nemění. Laparoskopický postup lze kdykoliv dle potřeby převést, konvertovat na klasickou laparotomii, tj. břišní dutinu otevřít a pokračovat jako při běžné chirurgické operaci.

Menší rány znamenají mnohem menší bolestivost po operaci, rychlejší rekonvalescenci, zkrácení hospitalizace a pracovní neschopnosti. S menší operační ránou jsou spojena i nižší rizika srůstů pobřišnice, kýly v jizvě, poruchy hojení ran a pod., což je výhodou zejména u obézních lidí s tlustou podkožní vrstvou. Výrazný je i kosmetický efekt.

Každá celková narkóza a každá operace nese sebou určitá rizika komplikací. Některé komplikace se stejnou mírou vyskytují po otevřené i laparoskopické operaci. Jedná se zejména o krvácení, infekci, žilní trombózu a embolii do plic, alergii, povolení vnitřního stehu, podvazu či svorky. Pozdní komplikace jako kýla, hernie v jizvě, srůsty pobřišnice a střevní neprůchodnost ze srůstů jsou po laparoskopické operaci mnohem méně časté a méně závažné jako po otevřené operaci. Riziko poranění žlučových cest se ale při laparoskopické cholecystektomii udává relativně vyšší (cca 0,5-1%).

Cholecystektomie (odstranění žlučníku) se dnes téměř vždy provádí laparoskopicky. Mezi další nejčastější laparoskopické výkony patří appendektomie (odstranění slepého střeva), rozrušení srůstů (adheziolýza), plastika tříselné kýly (hernioplastika) a antirefluxní operace při refluxní nemoci jícnu. Laparoskopicky lze dále provést téměř všechny střevní, gynekologické a urologické operace i bandáže žaludku při chorobné obezitě. V principu lze laparoskopicky vykonat většinu nejčastějších břišních operací. Složitější laparoskopické operace vyžadují dostatečné zacvičení operatéra a delší celkovou anestezii, čím se může snížit přínos miniinvazivního přístupu. Předpokladem laparoskopické operace je souhlas pacienta s konverezí na tradiční otevřenou operaci a jeho důvěra k operatérovi, který na operačním sále bude volit v konkrétní situaci optimální postup v zájmu zdraví pacienta. O vhodnosti vykonání konkrétní operace laparoskopickým přístupem se musí poradit pacient nejlépe se svým operatérem nebo s ošetřujícím chirurgem.