Životní styl a obezita mají na vznik diabetu 2.typu větší vliv než genetická predispozice,

Vrozenou predispozici pro získání cukrovky sice teoreticky vědecké laboratoře umí u jednotlivce zjistit nákladným genetickým vyšetřením, ale cílené intervence, které by byly zacílené na takto vytipované rizikové pacienty zdaleka nemusí být tím nejlepším přístupem jak předcházet vzniku diabetu 2. typu (DM2.t). Podle čerstvě publikovaných výzkumů studie z Cambridge Univ., UK, prioritu v prevenci DM2.t. by měla mít nadále univerzální strategie pro předcházení obezity (časopis PLOS Medicine).  Autoři zahrnuli do studie

v osmi evropských zemích, sledovali je

a zjistili, že celkem u 12.403 lidí vznikl DM2.t. Vědci identifikovali u všech účastníků jejich individuální genetické riziko podle toho,kolik ze seznamu

pro diabetes mellitus 2. typu měli přítomných v rámci genetických variant. Kvantikovali pak v kohortě kombinovaný vliv genetických a faktorů životního stylu na riziko vzniku cukrovky 2. typu. Posuzovali věk, obvod pasu, stravovací zvyklosti a fyzickou aktivitu. U relativně malé části účastníků studie (s nejvyšším genetickým rizikem) se objeví onemocní již mladém věku a u štíhlých. Nicméně, tato skupina nejrizikovějších je relativně malá, absolutní riziko vzniku diabetu 2. typu je nízké a počet lidí, kteří by museli být podrobování genetickému vyšetření, v zájmu řízení cílené prevence u nejrizikovější části, by bylo neprakticky veliké. I když onemocnění DM 2. typu je geneticky determinováno,

  Desetiletá kumulativní incidence diabetu 2. typu byl podstatně vyšší u těch s nejnižším genetickým rizikem, kteří byli s nadváhou (1,29 % ) nebo s obezitou ( 4,22 % ) ve srovnání s osobami s normální váhou a s nejvyšším genetickým rizikem ( 0,89 %).