Kolik chtějí obézní pacienti zhubnout a co očekávají od bariatrické chirurgie ?

Autoři z Bostonu hodnotili u 44 pacientů, jenž se chystali k chirurgické léčbě obezity, jakou váhu přikládají míře zhubnutí, co očekávají od operace a jaká je jejich motivace. Jednalo se z 95% o ženy s průměrným BMI 47, v 1/3 se středním vzděláním, s průměrným věkem téměř 43 let, které předpokládaly délku svého života v průměru asi 25 let.
Pacienti očekávali nerealisticky vysoký pokles váhy po operaci. „Vysněná“, ideální redukce váhy v souboru by představovala v průměru 55.8 kg, resp. 94% EWL, tj. pacienti by chtěli po operaci ztratit téměř všechna kila, jenž přesahují střed tabulkové normy. Více pacientů v této studii touží zhubnout 20% váhy i za cenu 2%-ního rizika úmrtí, než zhubnout jenom 10% váhy s nižším rizikem smrti. Ještě více pacientů je ale ochotno riskovat život (v průměru až na 6%), aby docílili své „vysněné“ ideální váhy. 42 ze 44 pacientů v souboru, tj. 95% akceptuje v průměru až 4.8% vysoké riziko úmrtí při bariatrické operaci.
Redukci o méně jako 24% své váhy by považovala většina pacientů ve studii za neuspokojivou a více než čtvrtina pacientů by nepodstoupila operaci, která by vedla k trvalé redukci méně jako 20% váhy. Přitom většina restrikčních bariatrických operací nemá takový efekt. Podle známé rozsáhlé studie Swedish Obese Subjects jenom méně než 40% pacientů si 10 a více let po restrikčních bariatrických operacích (adjustabilní gastrické bandáži a vertikální gastroplastice) udržuje redukci 20% a více ze své původní váhy. K podobným výsledkům svědčícím o nerealistických představách obézních před operací dospěli i jiní autoři, kteří na souboru 397 pacientů zjistili, že k dosažení požadované „vysněné“ váhy podle přání pacientů by museli redukovat 38%, a k dosažení „akceptovatelné“ váhy 25% své předoperační váhy.

Poznámky autora stránek www.bandingklub.cz

Co z toho plyne?

• Zdrojů informací, jenž jsou veřejnosti dostupné je hodně, nemusí být objektivní. Bariatrické pracoviště, zejména chirurg musí poučení pacientů před operací náležitě upravit, aby se očekávání pacientů přiblížilo realitě.
• Pacienti, kteří nedokážou ocenit zdravotní přínos mírnějšího zhubnutí a mají neadekvátně vysoké nároky na bariatrickou operaci můžou být s chirurgickým výkonem nespokojeni.
• U nás nejrozšířenější bariatrická operace, laparoskopická adjustabilní bandáž žaludku, je bezpečná a má minimální riziko úmrtí (0-0.5%), ale patrně není schopna uspokojit očekávání všech pacientů, protože míra zhubnutí po ní je jenom kolem 50% EWL, tj. ztráta poloviny váhy, jenž převyšuje střední hodnotu tabulkové normy. Z hlediska snížení zdravotních rizik obezity je taková redukce většinou dostačující. Větší míru hubnutí zajišťují jenom operace, při kterých se kombinuje s restrikcí i malabsorbce (Bypas žaludku). Ty jsou častější v USA a v západní Evropě. Riziko úmrtí při těchto náročnějších bariatrických operací je vyšší než při laparoskopické bandáži žaludku, ale ve specializovaných centrech bývá mortalita stále ještě podstatně nižší než 5%, tj. než je míra rizika úmrtí akceptovaného pacienty v této studii.
  I když se jedná rozsahem o malou studii, jenž pochází z odlišného prostředí podmínek v USA, a nebylo v ní uvažováno o možných závažných komplikacích vyžadujících pro pacienty zajisté nepříjemnou prodlouženou hospitalizaci a reoperace, lze tímto článkem podpořit existující předpoklad, že náročnější a rizikovější bariatrické operace dosahující větší hubnutí, najdou uplatnění i v našich podmínkách.