Odpověď: Protože biologie není matematika a spravedlnost ve smyslu "rovnost všech" v přírodě neplatí. V rámci inter-individuálních rozdílů máme různá střevní osídlení´. Mikrobiom ovlivňuje naše chování, jednání, chutě a jídlo více, než jsme schopni pochopit a ochotni si připustit. Mikrobiom rozhoduje, kolik ze spolykaných kalorií opravdu vstřebáme, jestli a kam je organizmus uloží. Vtipně vám to vysvětlí zkušený glosátor a psychiatr zde: http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=26786
I když se hrdě označujeme za "homo sapiens" (člověk rozumný), ve střevech máme druhý mozek, o kterém nic moc nevíme, a který námi pořádně cloumá. Více o tom najdeme zde:
https://www.novinky.cz/zena/zdravi/clanek/druhy-mozek-mame-ho-ve-strevech-40249534 "Neuro-gastroenterologie" má co zkoumat.
Pokud necháme rozhodovat ten mozek v lebce, tak máme dvě možnosti:
A/ Můžeme věřit stokrát selhávajícímu počítaní přijatých a vydaných kalorií a přitom čekat na nějaké nové a další výsledky výzkumů. V tom případě si ale musíme uvědomit, že pak budeme dále čekat a léta čekat na jejich ověření v praxi....Můžeme se ztotožnit s komerčním cílem farmakologického průmyslu, snad i některých dobráckých nadšenců v medicíně, a očekávat zázračnou pilulku. Můžeme vyhledávat ty nejnovější a najsofistikovanější léčebné postupy. Pak ale logicky postrádáme dlouhodobou klinickou zkušenost! Nelze mít tu nejnovější a současně dlouhodobě nejspolehlivější a nejbezpečnější metodu. To je protimluv.
B/ Můžeme se rozhodnout pro nejspolehlivější a nejdéle používanou (byť radikální) léčbu těžké obezity. Zvažme, kolik času nám zde zbývá a jestli chceme chorobný stav čekáním prohlubovat a posunout komorbidity z fáze reverzibilní - vyléčitelné do stavu nevyléčitelného. Týká se to zejména cukrovky 2. typu, kde 100% jistotu dosažení remise jinak nevyléčitelného onemocnění ztratíte v průběhu cca 10 let na absolutní nulu! Pamatujte, že diabetolog vám diabetes nevyléčí.
Gastrický bypass se v různých modifikacích využívá více než 50 let, po světě chodí statisíce lidí s bypasem, který byl po dlouhá léta tou nejčastější bariatrickou operací. Proto jsou s ním nasbírané nejdelší a nejbohatší zkušenosti, byl dodatečně prozkoumán v laboratořích i na zvířatech v největší míře. Víme, že složitý problém nemá jednoduchá řešení. Aby byla bariatrická operace metabolicky účinná, nemůže být moc jednoduchá. Musí bezpečným zásahem na trávicím traktu změnit mikrobiom, změnit signalizaci z "druhého mozku" do našeho "hlavního" mozku. A to je potvrzeno nejvíce u bypasu, méně u tubulizace a ještě méně u méně invazivních metod. Žádná operace není bez rizika - to by mělo být vyváženo vyšším očekávaným benefitem. V případě bariatrie se udává v dlouhodobém horizontu destiletí riziko 8% až 40% reoperací.
