Po první vlně epidemie novým koronavirem COVID-19 se snažíme normalizovat život, ekonomický chod i zdravotní péči, ale s obezřetností, s omezením a s obavou dalších vln, či jiných epidemií. Poučili jsme se nějak? Víme co jsme dělali špatně a co máme změnit? Podle OAC (Obesity Action Coalition - https://www.youtube.com/watch?v=kjAweMFTkzA) krize Covid-19 poukázalana dvě závažné skutečnosti: A/ obézní mají častějji komplikovanější průběh coronavirové infekce s vyšší mortalitou a B/ obézní se všeobecně dostávají k zdravotní péči s opožděním.
Jedná se o nový virus - důvody pro 6x častější nutnosti hospitalizace obézních američanů s
BMI 40 a víc se ještě zkoumají. Ale opoždění léčby, tj. výše uvedená skutečnost B/ není ničím novým. Dlouhodobým jevem jsou předsudky veřejnosti vůči obézním a předpojatost k obezitě, které pak vedou k otálení s účinnou léčbou obezity. Problém obezity se na jedné straně přehlíží a bagatelizuje v rámci slušnosti a "politické korektnosti", na druhé straně se složitá metabolická porucha -jakou je nadměrné ukládání tuku- běžně vysvětluje primitivně, byť fyzikálně správnou rovnicí, ve které nadměrný příjem energie převyšuje její výdej. Zjednodušující laický úsudek je pak zavádějící - každý otylý může být logicky považován za "líného žrouta", který je sám vinen za svůj zdravotní stav. K diagnostice obezity nepotřebujeme vůbec lékaře, zvládne to každý laik, ale paradoxně její dokonalé a kompletní vysvětlení zatím nemáme, proto dosavadní konzervativní léčba a farmakoterapie selhává. Dosavadní zjednodušené návody na diety a na zvýšený pohyb, byť se státní podporou zdravého způsobu života, nevedou již 30 let k zastavení epidemického vzestupu výskytu obezity podle údajů WHO v žádné zemi na světě.
Obezita je složitá porucha autoregulace energetické rovnováhy, kterou lze spíše vysvětlovat jako jeden z mnoha možných projevů metabolických poruch spojených s hyperinzulinémií, mezi které patří zejména cukrovka 2. typu, poruchy metabolizmu lipoproteinů, purínů. vysoký arteriální lrevní tlak, spánkové apnoe, steatoza jater a další tzv. cililizační onemocnění, výskyt kterých epidemicky stoupá nejenom v civilizovaném světě, ale i v rozvojových zemích zasažených globalizací a západním konzumním způsobem života. Žádné globální řešení nemáme, ale pro jednotlivce jsou k dispozici léčebné možnosti - bariatrická a metabolická operace. Chirurgické změny na trávících orgánech byly původně zaměřeny na snížení kapacity žaludku a/anebo snížení vstřebávání z tenkoho střeva, ale v současnosti se prokazuje čím dále tím více neuro- humorální změna, dlouhodobá až trvalá změna signalizace do mozkových center. Tím se mění nejenom velikost porcí, ale i složení stravy, mění se chutě, přístup k jídlu a preference dietních potravin - a to nejenom u operovaných pacientů, ale i u experimentáloních laboratorních zvířat, která jak známo nejsou žádným slovním doporučením ovlivněna. Problém obézního jednotlivce, podle individuálního posouzení multidisciplinárním týmem dokážeme úspěšně řešit. Operační léčba je bezpečná a dlouhodobě spolehlivá, ověřená delší než 50-ti letou historickou zkušeností. Srovnatelnou záruku na dlouhodobou spolehlivost nelze očekávat od žádného nového léčebného postupu, který by se v budoucnu objevil, protože v praxi nebude odzkoušen.
Z korovavirové krize pro nás plyne několik poučení: -bariatrická a metabolická chirurgie má další argument pro své rozšíření, -účinné řešení obezity neradno odkládat, - nezkreslovat etiopatogenezu obezity na poruchy chování jednotlivce, - nehledat to nejednodušší a nejméně radikální řešení složitého a komplexního metabolického problému, - nečekat na "nové" modernější metody, které nejsou ověřené takovou historickou zkušeností jakou má bariatrická a metabolická chirurgie.